Den dětí jsme strávili v Divoké Šárce. Nikam jsme nespěchali, koupaliště otevíralo až v deset hodin, takže jsme měli na cestu dvě hodiny. Měli jsme možnost pohrát si na hřišti, prozkoumat potok, v klidu posvačit. To už začalo být takové vedro, že jsme se nemohli dočkat, až otevřou koupaliště. Studená voda nám vůbec nevadila. Před dvanáctou jsme řádně osvěženi a posilněni vyrazili zpět. Ale příroda si usmyslela, že vykoupe i ty, co do vody nešli (3 ze 44). Takže i ostatní měli mohutnou druhou koupel, někteří opozdilci i s kroupovou masáží. A zadarmo. Že se do pidialtánu o asi tak sedmi metrech čtverečních nacpe 47 lidí (včetně okolojdoucího, který už v něm byl a asi se velmi divil) by asi nikdo neuvěřil. Po půlhodině déšť ne zrovna ustal, ale rozhodně zmírnil, a tak jsme vyrazili - delší trasou, protože plánovaná cesta přes pole by nemusela dopadnout dobře. Litovali jsme, že jsme nezůstali v plavkách. Došli jsme do školy a na nikom nezůstala ani niť suchá. Dopoledne jsme netušili, jak se odpoledne budeme těšit na teplíčko doma a v suchu.